Sedadlo B23
Pokaždé, když se mám ocitnout zase na chvíli mimo domov, nejvíc ze všeho se těším, až budu koukat z okna v letadle a cítit v břiše ten zvláštní pocit, který mám jedině tehdy, když někam letím. Jsem výš než všichni a všechno ostatní a starosti mi postupně odplouvají pryč společně se šlehačkovými mraky okolo.
-
Poslední dobou mě napadají nemravné myšlenky na hodně zvláštních místech. Minule mě moje vlastní nadrženost přepadla v obchodě s elektrokoly (nechápu), nebo se mi zalíbil zmrzlinář v ponuré cukrárně na Malostranském náměstí, kde to podivně páchlo. Nemám v posledních měsících nikoho, na kom bych si svoji sexuální frustraci mohla vybít, takže si musím vystačit sama. Ostatně, i teď mám v malém příručním zavazadle svůj oblíbený Satisfyer, pro zpříjemnění dovolené a večery o samotě. I když, kdo ví, Řekové jsou prý dobří v posteli, zní mi v hlavě věta mé kamarádky Mariky.
-
Choutky mě přepadly i teď. I když, v letadle to není zas tak zvláštní, je to asi oblíbená fantazie mnoha lidí, možná je to až klišé. Koukala jsem z okna, kroutila jsem se na sedadle a přemýšlela, proč jsem si vlastně nikoho nenašla alespoň na Tinderu. Sex jsem neměla už tři měsíce. Okolo mě prošel muž, tak třicet let, černé kalhoty, černá košile. Měl neupravené strniště a rty, které musely poutat pozornost všech žen okolo. Letmo se na mě podíval a pousmál se. Skoro jsem se roztekla. Jak málo stačí… Sebevědomě jsem se zvedla a následovala ho. Měl samozřejmě namířeno na toaletu. Předběhla jsem ho a řekla:
„S dovolením vás předběhnu, ale pokud byste se nechtěl nechat…,“ zaflirtovala jsem a jemně se k němu přitiskla. Strčil mě do kabiny a zavřel dveře.
„Předběhnout se nenechám, ale svést bych se nechal rád…,“ řekl a krásně se usmál. Nad ničím jsem nepřemýšlela a začala ho vášnivě líbat. Opřela jsem se o drobné umyvadlo, on mi zacpal jednou rukou pusu a druhou si mě zezadu přidržoval. Šukal naprosto perfektně, držela jsem se umyvadla, abych to ustála (a případné turbulence). Když jsme skončili a úplně zpocení se začali nahlas smát, sebrala jsem svoje kalhotky ze země a strčila mu je do zadní kapsy kalhot.
„Důkaz, že se to vážně stalo,“ mrkla jsem na něj a on s úsměvem vyšel ven ze dveří.
Stalo se to ale? Nebo to byly jen moje nemravné, mokré myšlenky, které navždy zůstaly na sedadle číslo B23?
Vaše Tereza
