Předvánoční

F2932539-E5E6-4C71-B119-805A89139299

Je 18. listopadu a já se procházím sama městem. Je asi hodinu před půlnocí a jediný důvod, proč jsem vyšla ven z domu a opustila vyhřátou postel, bylo to, že sněží. Poprvé za celý rok. Vždycky to poznám, nedokážu říct, jak je to možné, ale už ráno jsem cítila těch pár ledových vloček, které o pár hodin později spadly, na zátylku. Cítila jsem tu sněhovou vůni. Existuje vůbec něco takového? Jako kdyby mě očekával a já očekávala jeho, a proto jsme se vzájemně cítili. Propojená s prvním sněhem, jak poetické.


-


Tuhle procházku ale absolvuju i z jiného důvodu. Vzpomínám. Vzpomínám a chodím na ta stejná místa, kam jsme zabloudili už tolikrát spolu. Nejdřív zabloudím myšlenkami do rozkvetlé ulice, která vypadala na jaře jako z Alenky – hrálo tam dohromady tolik barev, že jsme si připadali jako v jiném světě. Teď je tu ponuro, ale čokoládovna, kde jsi mi kupoval jedny z nejlepších čokoládových pralinek, tu stále byla. Byla to vyhlášená pražská čokoládovna, ale ty jsi mi potom řekl, že se to stejně nedá rovnat s tím, když objíždíš jazykem moji bradavku, což si o pár minut později taky udělal. Když jsem sešla dlouhé schody od čokoládovny na Malé Straně, došla jsem k výloze, kde jsem se ve vzpomínkách vrátila k jednomu letnímu večeru. Přesně o tuhle výlohu jsme tu byli opření a rozdali si to. A doteď doufáme, že nikde nebyly kamery. Byla letní noc, šli jsme z party, já byla dost opilá a ty taky. O to víc se nám to líbilo. Měla jsem černé minišaty a ty sis to hrozně užíval. Popošla jsem o několik bloků dál. Tam se totiž nacházel můj starý byt, kde jsme spolu začínali… Nikdy nezapomenu na ty pomalý rána o víkendech, kdy jsme byli mladí a zamilovaní a neměli se dost. Přes kaštanovou alej jsi mi do mého bytu nosil moje oblíbený kafe z místní pražírny, podzimní, s příchutí skořice. A já si ho nikdy nestihla ani vypít, protože jsem tě začala svlíkat už ve dveřích. Na chodbě mého malinkého bytu jsi mě vždycky přirazil ke zdi a líbal mě na krku… to jsem milovala. Jednou jsi mě tak moc chtěl, že jsme rozbili dvě skleněné svíčky, které v předsíni byly. Tak vášnivě jsi mě tehdy šukal. Pak jsme si zalezli do postele a pustili si spolu nějakej podzimní seriál, a… milovali se, znovu a znovu.

No a teď přichází zase na řadu zima. Tak kdepak jsi? Ve které ulici na tebe narazím?

Vaše Tereza


Kód poukazu od Alza.cz vkládejte prosím do poznámky v 3. kroku objednávky.

Potřebujete poradit?
+420 777 221 200 (Po-Pá 9 - 15 hod) info@tajemnakomnata.cz