Zpověď

TK_knez-banner_2

Nejsem věřící a nikdy jsem náboženství nerozuměla. Neuměla jsem si představit, jak se lidé můžou zpovídat ze svých problémů naprosto cizímu člověku – ať už je jím kněz, nebo sám Bůh. Pokaždé, když jsem se ocitla v kostele v rámci nějakého výletu či procházky, bylo mi nepříjemně. Když se například zrovna konala mše, vždycky jsem nechala ostatní uvnitř a šla si ven zakouřit. Nepřipadala jsem si správně a měla jsem pocit, že mě všichni soudí a že vědí, že tam prostě nepatřím. Dokud jsem nezažila něco, co navždycky proměnilo moje vnímání duchovního světa.

-

Byl čas nedělního oběda a já se šla projít, abych si trochu vyčistila hlavu od práce. V blízkosti mého bytu, asi deset minut pěšky, stál gotický kostel sv. Norberta. Tam jsem poprvé spatřila kněze, neuvěřitelně sexy kněze, který pokuřoval cigaretu kousek dál od kostela.

-

To mě o pár dní později přinutilo jít se do kostela podívat. Mše zrovna končila, a tak jsem si zapálila a čekala, až se všichni vytratí do svých domovů. Vešla jsem dovnitř, všude hořely vysoké svíčky a celý kostel měl tak ještě výraznější duchovní atmosféru. Nevěděla jsem, co se sebou, nechtěla jsem nikoho rušit a bála jsem se, že by si mě kněz mohl všimnout. Tak jsem se zanořila do tmavší místnosti v rohu, u které mi pak došlo, že by to mohla být zpovědnice. Sedla jsem si a tiše pozorovala kněze. Ten se vydal mým směrem a já zpanikařila. Chtěla jsem se zvednout a jít, ale kněz mě zarazil.

„Vím, že často jen chodíváte okolo. Teď vás mám trochu v šachu, neutíkejte mi hned,“ zasmál se tiše. Nic jsem neříkala ale neodešla jsem. Co teď? Co mám dělat, co se ode mě očekává?

„Můžete mi říct, cokoliv budete chtít. Třeba to, proč jsme se ještě nepotkali osobně.“

„Nemám z kostelů dobrý pocit. Vy jste kněz a kouříte cigarety?“

„Knězové nesmí kouřit cigarety? To se v deseti přikázáních naštěstí nepíše!“

Nevidím mu pořádně do obličeje, ale tuším, že jsem ho pobavila. Připadám si trochu víc uvolněně.

„Dokonce občas řeknu i kurva nebo nasrat, jestli se budete cítit komfortněji.“ Jako by mi četl myšlenky.

„No tak, řekněte mi první věc, co vás napadne. Uvidíte, budete se cítit dobře.“

„Chci, aby mi někdo řekl, co si mám obléct ráno na sebe.“ vyhrknu.

„Jak to myslíte? To přece není tak nereálné,“ zeptá se Otec co nejvíc shovívavěji to jde.

„Já ale chci, aby mi to někdo říkal KAŽDÉ ráno. Chci, aby mi někdo řekl co mám jíst. Co mám mít ráda… a co mám nenávidět. Jak mám žít svůj život.“ A najednou jsem pochopila, proč lidé chodí ke zpovědi. Začala ze mě téct rozbouřená řeka upřímnosti.

„Prostě mi jen Otče řekněte, co mám dělat. Co mám kurva dělat se svým životem.

Tekly mi slzy a já nevěděla, co se ve mně právě odehrává. Bylo dlouhé ticho.

 

„Poklekněte.“

„Co prosím?“

„POKLEKNĚTE.“

 

Klekla jsem si, kněz vyšel ven a rozhrnul závěs mezi námi. Popadl mě a políbil mě jako nikdo předtím. Propadli jsme se do našich vášní a opření o zpovědnici ukazovali Bohu, co je to chtíč. Po chvíli vzal Otec jednu z podlouhlých svící a polil horkým voskem sobě i mně všechny klouby na rukou. Oba jsme vykřikli a neřekli už ani slovo. Oba jsme věděli, co to znamená.

 

Políbil moje popálené ruce a šli jsme si dát společně cigaretu.

 

Vaše Tereza


Proměňte příběh ve skutečnost!

→Svíčky v kostele

 

 


Kód poukazu od Alza.cz vkládejte prosím do poznámky v 3. kroku objednávky.

Potřebujete poradit?
+420 777 221 200 (Po-Pá 9 - 15 hod) info@tajemnakomnata.cz