Smaragdový chaos

banner zelený

Bylo upršené páteční odpoledne. Byla jsem ve svém malém ateliéru, který se nacházel v Pařížské ulici v jednom z podkrovních bytů. Přesně tohle počasí jsem nejvíc milovala – bubnování deště na stará vysoká okna, malířské plátno a já. V tomhle počasí jsem necítila ten každodenní spěch a tlak z něčeho, co musím ten den splnit, jen jsem poslouchala déšť a malovala. Věděla jsem totiž, že ani nikdo jiný nikam nespěchá, a že většina lidí je doma, čte si, nebo se dívají na oblíbený seriál. To mi dodávalo pocit klidu, který se v mém hektickém životě jinak nedostavuje. Štětcem jsem právě malovala abstraktní obraz ženy, která byla naprosto přehlcená svými myšlenkami. Ty moje se mezitím stočily k muži, kterého jsem dnes zahlédla u mé oblíbené kavárny na rohu Třiadvacáté, když jsem spěchala s ranním kafem do redakce. Když jsme se střetli pohledem, svět se zase na chvíli zastavil. To jsou pro mě tak vzácné chvíle, že si vždycky připadám jako v jiné realitě – tam, kde neexistuje chaos a kde se můžu hluboce dívat do těch smaragdových očí, aniž by mě kdokoliv vyrušil. Moje myšlenky se smáčely v té zelenomodré barvě úplně stejně, jako se moje štětce smáčely v obličeji neznámé ženy. Omylem jsem sjela štětcem níž, než jsem chtěla. Zelenomodrá se rozpíjela u oranžových rtů a pokračovala stále níž. A níž. Jemné konce štětce se dotýkaly jemné pokožky ženy, která si tak moc přála zastavit čas. Zastavil se u klíčních kostí a přejížděl tam a zpátky. Pomalu. Pokračoval dál a levé bradavky se dotkl tak lehce, že si nebyla jistá, zda se to vůbec stalo. Přesvědčila se až poté, co na ní spatřila smaragdové cákance, které se linuly až k jejímu klínu. V tu chvíli se zelenomodrá barva roztekla úplně všude. Cítila ji zatékat do všech zákoutí, kam se tak moc bála kohokoliv pustit. Barva jí slepovala konečky prstů, svrběla na zátylku a hořela přímo v klíně. Roztékala se na podlaze pomalu a dlouze, jako horký med. Nechala se celá pohltit, až z ní nezbylo nic než barva. Hlasitě zahřmělo a společně s vybuchnutím nebes se ozval hlasitý ohňostroj všemožných barev – pár barevných výstřiků, které tu navždycky zůstanou.

Když jsem v dešti utíkala domů, všechny barevné cákance mi tekly po rukou, můj béžový kabát začínal připomínat malířské plátno a barvy postupně mizely v upršeném dni úplně stejně, jako všechny moje strachy a obavy.

Vaše Tereza

 


Proměňte příběh ve skutečnost!

→ Jemné tahy štětcem

→ Zvýraznění smaragdových očí


Kód poukazu od Alza.cz vkládejte prosím do poznámky v 3. kroku objednávky.

Potřebujete poradit?
+420 777 221 200 (Po-Pá 9 - 15 hod) info@tajemnakomnata.cz