Přicházím z práce, uřícená, venku i v šest hodin večer 28 °C. Rozepínám tmavě zelené šaty, sundávám tenkou podprsenku a pouze v černých krajkových kalhotkách si jdu nalít skleničku červeného portského vína. Opřu se o bar a užívám si ticho. Sladké portské si vychutnávám pomalu a vzpomínám na divoké portugalské noci z minulého léta. V hlavě mi hraje písnička, která tenkrát hrála v jednom baru u pláže, kam chodili pouze místní, a já ten večer byla neuvěřitelně šťastná, že jsem ho objevila. Byla jsem v Portugalsku sama a vůbec mi to nevadilo. V tom baru jsem strávila několik nocí po sobě, Sangria nikdy nedocházela a já se tam doslova vytancovala ze všech svých problémů. Taneční parket jsem měla několikrát jen sama pro sebe, kolem čtvrté ranní už zůstávalo jen pár lidí a já si tu pozornost užívala. Neostýchala jsem se vytáhnout ty nejodvážnější šaty, které jsem měla, a cítila jsem, jak se ke mně stáčely pohledy všech mužů v okolí. Když byl parket jenom můj, nebála jsem se odvážnějších pohybů – moje ruce kroužily po mém těle, protože ho znaly jako nikdo jiný. Moje husté černé vlasy tančily společně se mnou a já tančila pro ně…pro něj…pro sebe.
A v mém bytě, v černých krajkových kalhotkách jsem tančila znovu. Odložila jsem portské víno na bar a pustila svoji oblíbenou muziku. Cítila jsem, jak mě znovu zasahuje přímý pohled mého Portugalce. Jeho pohled mě pálil na kůži, až jsem zasténala, jako tenkrát. Jak mě držel při tanci jemně za bradu a nutil mě se na něj dívat zpříma. Jak mi na parketu nenápadně zajel mezi nohy a poté si slastně olíznul prsty. Jak jsem mu tiše sténala o pár hodin později opřená o bar, když už odešli i poslední tanečníci. Jak jsem chtěla víc a víc, když mi z pupíku ke stehnům stékala Sangria a on se ji snažil na každém kousku mého těla zachytit. Opřená o dřevěný bar jsem se svíjela slastí z mého Portugalce, který mi to udělal v okamžik, kdy jsem to už nemohla vydržet. A Sangria dál tekla proudem…
Muzika hraje dál, já na podlaze zasouvám ruku pod černé kalhotky a snažím si vzpomenout na ten přímý pohled… Na jeho ruce, které mě tak pevně svíraly… Chci křičet stejně. A chci křičet pro tebe.
Déšť mi bubnuje do oken a já pro tebe tancuju, dělám ti privátní striptýz a ty o tom ani nevíš. Se stejnou vášní a se stejným uspokojením.
A portský teče proudem…
Vaše Tereza
Proměňte příběh ve skutečnost!
