Příběhy našich čtenářů: Zbraně, nože a giallo

Dnes se nám svěřili se svými příběhy Jaroslav a Tereza! Bude to opět trochu drsnějšího rázu, ještě od minula přitvrdíme, tak se připravte.

Tereza: Než sem poznala Sebastiana, netušila jsem, že najdu fetiš v lehkém, hraném násilí a že se mi to bude tak líbit. Mám pocit, že si tím kompenzuju nějakou svoji divočejší stránku a že se mi v sexu líbí, když má nade mnou někdo převahu. V normálním životě jsem totiž jinak dost soutěživá, nenávidím vysoký ego a občasnou mužskou aroganci. Nicméně pamatuju si dva zážitky se Sebastianem, na které občas stále ráda vzpomínám. První z nich byla hra se zbraní. Opravdovou. Když jsme byli v tom nejlepším, najednou mi svázal ruce, řekl mi, ať si lehnu, otočil se a vyndal z šuplíku pistoli. Pak přišel ke mně, dal mi ji k hlavě, a zašeptal mi do ucha: „Udělej se pro mě.“
Jestli předtím vyndal náboje už mám pomotané ve vzpomínkách, ale i kdyby ano, vůbec by to na adrenalinu neubralo.

Jaroslav: Už od mládí jsem nacházel snad až přílišnou zálibu v italských giallo filmech. Snímky často nevalné produkce se vyznačovaly vrahem v kožených rukavičkách, ostrými noži a odhalenými běloskvoucími krčky spanilých dam. Fascinace touto opojnou dichotomií dravce a kořisti mě zavedla až na festival italských filmů, kde jsem v křepčícím davu po filmové projekci potkal Eleanor. Když jsme vyšli plní dojmů z dalšího krvavého řádění od mistra Daria Argenta z kinosálů ven, viděl jsem v očích Eleanor takové vzrušení, že jsem po letech toužebných představ konečně našel někoho, kdo má stejné záliby... Střetli jsme se o pár minut později na dámských toaletách, přirazil jsem ji ke stěně a malým kapesním nožíkem jí jemně přejel od krku, přes bradavky až na stehna tak, jak jsem to před chvilkou viděl v černobílém filmu. Zacpal jsem jí pusu, stále držící nožík v ruce, a druhou rukou jsem jí to udělal… Tekla mi pod rukama, jako nikdo předtím. Myslím, že Argenta jsme tak uctili dostatečně.

S láskou,
Vaše Tereza